Nejprodávanější elektro
Radar v ČR: Nechceme být obětním beránkem
Heslem "Žádná raketa není mírová!" vystupovala v osmdesátých letech Charta 77. Zdá se, že dnes je asi jiná doba. Musíme se prý bránit proti islamistům, přimknout se k USA a dokázat, že jsme jejich věrným spojencem.
Heslem "Žádná raketa není mírová!" vystupovala v osmdesátých letech Charta 77. Zdá se, že dnes je asi jiná doba. Musíme se prý bránit proti islamistům, přimknout se k USA a dokázat, že jsme jejich věrným spojencem. V EU máme váhavým státům, jichž je stále většina, ukazovat správnou cestu. Současná vládní koalice odmítá referendum o umístění radarové základny v České republice, konkrétně v oblasti Brd. Proti umístění amerického radaru v České republice usilují i norské mírové organizace. Jsou proti raketovým obranám, protože míní, že zmíněné radarové základny ohrožují proces jaderného odzbrojení. Raketové obrany jsou nejen podle nich opravdu neúčinné. Pouze podněcují závody ve vývoji jaderných zbraní a brání spolupráci směřující ke snížení jaderné hrozby. Jejich častým a bohužel i vynuceným efektem je ve skutečnosti ztráta nejen národní, ale především mezinárodní bezpečnosti. Raketová obrana jde proti současnému světovému pozitivnímu trendu. I když je prezentována jako čistě obranná zbraň, ve skutečnosti představuje riziko porušení geopolitické rovnováhy a vybídnutí k novým závodům ve zbrojení, včetně závodů ve vojenském využití kosmu. Raketová obrana by mohla zasadit poslední ránu omezovacím mechanismům systému nešíření jaderných zbraní a stát se spirálou, která skončí dozajista katastrofou. Podpisem bilaterální smlouvy s USA přijala bohužel Česká republika geopoliticky kritické rozhodnutí, a to jménem celé Evropy. Takový mandát nebyl České republice nikdy udělen. Dokonce i jeden z nejvýznamnějších současných ekonomů Jeffrey Sachs se postavil proti americké raketové obraně. Myslí si, že ta protiraketová obrana bude v podstatě k ničemu a že jde obecně o provokaci, k čemuž dodává: "Jen mrháme penězi!" Údajná rizika přicházející z Íránu nevyřeší obranný systém umístěný v České republice. Produktivnější by bylo dojednat nějak kontrolu nad íránským jaderným programem. Stále ale žijeme v systému, jenž řešení hledá v ozbrojených zásazích, vojenských hrozbách typu radaru v Česku. Je až k nevíře, jak kriticky vyznívají názory na zmíněný americký radar umístěný v České republice ze strany samotných Američanů. Česká republika by udělala celému světu laskavost, kdyby jednala nezávisle, a nikoliv pod vlivem americké administrativy, která jedná ve svém zájmu, a nikoliv v zájmu ČR. Jak jinak bychom mohli uznat Kosovo, kde vládnou bývalí příslušníci albánských teroristických organizací a jednali proti zájmům slovanského Srbska, našeho odvěkého spojence? Většina zemí světa odmítla uznat nelegální nárok Kosova na nezávislost kvůli svým vlastním nepoddajným menšinám. Kolik Čechů podporuje rozmístění radarové základny ve své zemi, o které Washington tvrdí, že bude bránit Evropu před íránskými raketami? Kolik jich podporuje to, aby čeští vojáci sloužili v Afghánistánu a Iráku? Avšak, jako v případě Kosova, co si myslí český národ, není pro naši vládní reprezentaci důležité. U téměř každé otázky národního významu názory mnohých českých politiků se ostře rozcházejí s tím, co chtějí lidé. Je to možné, že po desetiletích sovětské a předtím německé nadvlády se Češi tak poddajně vzdali své suverenity ve prospěch nového pána? Jak vysvětlit pohled na české představitele, kteří se mohou přetrhnout ve svém spěchu uposlechnout příkazy z Washingtonu dokonce ještě zavrženíhodněji než jejich předchůdci dbali těch z Moskvy? Možná si někteří čeští politici vytvořili tak důvěrná osobní pouta se svými přáteli ve Washingtonu, že se s nimi ztotožňují více než se svými vlastními spoluobčany. Obvyklé vysvětlení tohoto chování je, že Česká republika je malá země, která si nemůže dovolit odporovat svým "partnerům" v NATO a v Evropské unii. Ale EU nemá jednotné stanovisko ani ke Kosovu! Například Slovensko mělo odvahu odmítnout uznání samostatného Kosova. A dokonce nepatrný Kypr dokázal říci ne! A nic v Severoatlantické smlouvě nemůže donutit žádnou zemi přijmout části raketového systému. Vypadá to ale, že česká vláda radši umístí své vlastní lidi pod znovu zaměřené ruské jaderné zbraně, než aby nechala občany rozhodnout otázku umístění radaru v referendu. V publicistické, ale i ve vědecké debatě o úmyslu USA instalovat ve východní Evropě komponenty raketové obrany se většinou zapírá, že odtud vycházejí rizika pro ruskou vojenskou schopnost úderu. To je ale nesprávné, neboť tento záměr USA se skutečně rovná provokaci, tedy vojensko-technickému ohrožení schopnosti nukleárního úderu Ruska. Jako akt, který se dotýká ruské velmocenské citlivosti. Tím následně dodatečně zatěžuje euroatlantické vztahy s Ruskem. Umístění záchytných raket v Polsku a vysoce výkonného X-band radaru v Česku se skutečně dotýká – jinak než je většinou veřejnosti vládou prezentováno – elementárních, nukleárně strategických zájmů Ruska. Radarové zařízení v Česku dovolí USA zaregistrovat během určité letové fáze – pravděpodobně po odpojení útočných hlavic a klamných těles od rakety všechny ruské pozemní mezikontinentální rakety (ICBMs), které by při nukleární eskalaci mířily na americké východní pobřeží. Z důvodu zakřivení zemského povrchu a vlastností radarových vln není ale radarová stanice s to kontrolovat pozemní aktivity Ruska. Na to existuje ve skutečnosti dostatečná řada výzkumných satelitů. Politické a vojenské vedení Ruska se proto obává právem, že umístění a možná další výstavba zařízení raketové obrany ve východní Evropě představují či by mohly představovat zásadní bezpečnostní rizika pro Ruskou federaci. Ruskou interpretaci plánů raketové obrany USA coby provokace je také nutné vidět na pozadí zkušeností Moskvy se zbrojní a dosavadní kontrolní politikou USA v posledních deseti letech. Ruský premiér Putin ještě v dobách svého prezidentování v Kremlu nabídl Spojeným státům využití radarové základny v ázerbájdžánské Gabale, její modernizaci, včetně aplikace nové technologie detekce balistických raket. Američané namítají, že je příliš zastaralá a že je blízko Íránu, a tedy i velmi zranitelná. Příliš se však nemluví o následné nabídce Putina ke spolupráci při využívání další radarové stanice nové generace Voroněž-DM nedaleko Armaviru v Krasnodarském kraji, nejmodernější, kterou Rusko nyní má a která je dále od Íránu. Bylo by možné začlenit ji do nového globálního protiraketového systému, který by mohl být budován společně v rámci Partnerství NATO - Rusko. Radar Voroněž-DM nelze se zastaralým Darjalem v Ázerbájdžánu po technické stránce opravdu srovnávat, protože Voroněž-DM je zástupce nové generace radarů. Jednoduše vyjádřeno, je tím nejlepším, co Ruská federace ve své kategorii má. Tento radar byl uveden do zkušebního provozu 15. prosince 2006. Nachází se u města Armavir, asi 700 km na severozápad od íránské hranice a asi 100 km severně od Soči. Do plného operačního provozu byl uveden koncem roku 2007. Američanům tedy byla nabídnuta ideální strategická pozice z hlediska schopnosti včasné výstrahy před balistickými raketami odpálenými z území Íránu. Rusové ale mají jednu podmínku - odstoupení od plánů vybudovat prvky evropské části protiraketového systému v Polsku a Česku. Američané odmítají! Proč? Pokud jde Spojeným státům skutečně o to, jak efektivně a účinně čelit současné a budoucí raketové hrozbě, pak by ruskou nabídku měly přijmout a strukturu předsunuté části budovaného systému protiraketové obrany odpovídajícím způsobem přizpůsobit. Pokud tak neučiní, pak popřou samotný účel a smysl umístění radarové základny v Brdech. Jde jim opravdu o obrannou politiku. Fakta spíše svědčí, že jde o světovou nadvládu, při níž má naše země hrát roli obětního beránka.
Krize v Řecku
Vše o vyhrocené situaci v Řecku, kterému kvůli obřímu zadlužení hrozí státní bankrot, čtěte ZDE
Kauza Sazka
Vše o kauze krachu největší české loterijní společnosti a jejího šéfa Aleše Hušáka čtěte ZDE
