O našich politicích toho víme dost, někdy dokonce příliš, často k našemu zklamání a jejich neprospěchu.

O našich politicích toho víme dost, někdy dokonce příliš, často k našemu zklamání a jejich neprospěchu. O jejich manželkách méně, ale obraz celistvosti politika, jakož i politiky, je bezpochyby také podmíněn zjevem, chováním, reakcemi a vystupováním manželek těchto politiků.

Jaké tedy jsou či byly? Ovšem, občan plebejec, který není zván na vládní rauty, nesedí ve správních radách, v parlamentu či v senátu, nepatří mezi VIP nebo vyvolené mafiány, není zván na obědy s těmi super významnými, protože nedá vstupné ve výši několika desítek tisíc korun, není vlivným sponzorem té či oné strany, může popisovat cvrkot celého politického dění pouze sledováním médií. A to jak víme, může být velmi ošidné a nepřesné. Možná ovšem, že osobní zkušenost by byla někdy i horší.

Nicméně... Jistě nebude daleko od pravdy, když řeknu, že manželka našeho prvního polistopadového prezidenta paní Olga Havlová, snese ta nejpřísnější kritéria. Nic proti ní nenamítali ani štamgasti v hospodách a ti jsou hodně kritičtí, ani bílé límečky, ba ani ti VIP nahoře. Na nic si nehrála a do ničeho se nestylizovala.

Zůstala tou neokázalou proletářkou v tom dobrém slova smyslu, a to jako manželka politického vězně i jako manželka prezidenta republiky. Byla jakousi mírou normality a zdravého rozumu v té naší ne zcela normální době. Tohle lidé poznají. Jejího odchodu jsme želeli všichni.

Reakci paní Dagmar Havlové, druhé manželky prezidenta Václava Havla, když nádherně zahvízdala v parlamentu pobouřena skandálními výroky poslance Jana Vika na adresu Václava Havla, mnozí odsuzovali. Já ne. Od poslanců žádná reakce nepřišla. Místo aby alespoň ti, kteří prezidenta volili, minimálně na protest opustili sál, když už s poslancem Vikem neudělali další defenestraci, neudělali nic.

Když tak neučinili muži, ozvala se kurážná žena. Její reakce byla přímá a jasná, nesouhlas tvrdý jako rána pěstí. Nebyl to žádný operetní tyjátr s ironickou nic neřešící proklamací a slovní ekvilibristikou, tak nechutně známou v našem parlamentu. Gesto této ženy bylo jasné a říkalo jediné: "Jsi sprosťák, Viku!"

Paní Livia Klausová je jistě inteligentní, milá, hodná, svého muže velmi podporující žena. Ale... považuji za její nepochopitelné selhání, když po tzv. sarajevském atentátu vystoupila na Václavském náměstí a překvapeným Pražanům se slzami v očích četla dopis svých synů otci...

"Táto, ty jsi nejlepší a oni ti závidí"... reakce jako milující ženy snad pochopitelná, ale zcela postrádající elemntární hrdost a nemožná jako reakce ženy vysokého státního činitele. Ve světě státníků patrně zcela ojedinělá, nepředstavitelná a úsměvná. Paní Olga Havlová by se patrně jenom ušklíbla a řekla: "Tak chlapče, zabojuj." Tím by to pro ni skončilo.

Na paní Zuzaně, první ženě Jiřího Paroubka, se politický vzestup jejího muže dosti krutě podepasal. Byla odložena, aby na její místo přišla žena mladší. Je patrně zvykem českých politiků, aby za ně tahaly kaštany z ohně jejich ženy. Stejně jako Livie Klausová četla i paní Zuzana Paroubková jakousi podstrčenou slátaninu po neúspěchu sociální demokracie ve volbách.

Druhá žena Jiřího Paroubka, paní Petra, sice zatím nic nepředčítala, ale na svém blogu uveřejnila Ódu na manžela, se kterou dosáhla absolutního rekordu v počtu přečtení. Zvědavci to přečetli zatím 147.OOO krát! Věhlas tohoto infantilního výtvoru, jak to paní Petra sama nazvala, působí vskutku směšně, troufám si tvrdit, že i pro obdivovatele sociální demokracie, stojí za přečtení.

Šíří se jako kapénková infekce. Lidé chtějí vidět písmeno od písmena, jak Jiří Paroubek skáče 1O metrů, aby své manželce podal slunečník, políbil ráno ženu a potom vyvenčil psa, případně naopak, jak je napsáno v jednom z komentářů. Tak to je, když si "báječnou ženskou vezme báječnej chlap". Čert ví, čeho se v té naší podprůměrné povidlové politice ještě nadějeme.

Michael P., 8.2.2010 9:22

Tweet