Nejprodávanější elektro
Co takhle nazývat věci pravými jmény?
Slýcháme mnoho vzletných slov, zleva, zprava, zezadu, zepředu, slov mlhavých významů, slov vzletných, slov cizojazyčných, slov vymyšlených – všechny ve snaze zastřít jádro věci...
Slýcháme mnoho vzletných slov, zleva, zprava, zezadu, zepředu, slov mlhavých významů, slov vzletných, slov cizojazyčných, slov vymyšlených – všechny ve snaze zastřít jádro věci a toho, na koho jsou namířena, oblbnout, zpitomět a nakonec uvěřit tomu, co je mu těmito slovy předkládáno a vnucováno.
Dostanete přepychový leták „Vy jste vyhrál dovolenou snů“ ve skutečnosti ovšem je to pozvánka na prodej hrnců, povětšině nekvalitních a předražených.
Dostanete jiný, podobný, vychvalující jakýsi jogurt, ve kterém řádí složka „Bifidus aktiv“ či jiný nesmysl a kupec, který neví, co takový nesmysl znamená, je utvrzován v tom, že právě tento nesmysl má podstatný vliv na jeho zdraví.
Dobrá, je to kšeft, účelem obchodníka je zákazníka oblbnout a zmasírovat, aby nakonec koupil to, co koupit nechce. O mnoho horší je tento systém v politice.
Máme „regulační poplatky“, které nic neregulují a jsou de facto jen navýšením platem do zdravotního systému – ovšem zní to mnohem lépe než kdyby politik řekl na rovinu – občané, to, co se vybere na úhradu léčení, dnes nestačí, a proto to musíme zvýšit. Protože vás, zdravé, potřebujeme jako voliče, kteří s námi souhlasí, necháme platit ty nemocné. Protože se k tomu přidá, že lidé chodí k doktorům se bavit asi jako do kina, je to podstatně pro lidi stravitelnější než takovou věc nazvat „spoluúčast“, navíc by to bylo v rozporu s ústavou.
Máme „penzijní pojištění“ – zase – proč pojištění, je to zcela prostá zdravotní daň, stejná jako jiné daně, jen se týká většiny lidí. Jistě, přiznat prostý fakt, že nás, co pracujeme, je míň a lidí v penzijním věku přibývá – musíme tedy zvýšit tuto zdravotní daň –, by bylo politicky neprozíravé i pro politiky nebezpečné.
A tak se vymyslí různé „pilíře“, zdravotní daň se sníží a vzniknou různé, pochopitelně „soukromé fondy“, kam se to, co se jakoby „ušetřilo“, převede. Ovšem je tu malý háček – ty pilíře nijak výši penze nezvednou, naopak, vždyť účelem každého podnikání je tvorba zisku, jinak nemá smysl.
Státu pochopitelně nebude vybraná nižší zdravotní daň stačit, tak se nenápadně zvedne či „sblíží“ DPH. Čertovo kopýtko ovšem je v tom, že toto zvýšení zaplatí všichni, od novorozenců až po báby nad hrobem. To je samozřejmě nepopulární, a tak se mluví raději o „pilířích“, protože většina lidí má o významu toho jen velice mlhavé představy.
Je tu ještě jedna věc, o které se nemluví. Malý příklad: Dnes vznikne mojí prací (po odečtení zisku podniku z mé práce) hodnota 100 Kč. Podnik srazí 28 Kč a zaplatí za mne daň ze mzdy – ovšem z celé stokoruny (tzv. „superhrubá mzda“).
Zítra podnik srazí a odvede 23 Kč, ale protože moje hrubá mzda zůstane stejná a daň se platí z tzv. „superhrubé“ (zase další krásně pitomý zamlžený výraz ), zaplatím daň z celé stokoruny a k tomu odvedu ještě do soukromého fondu 5 Kč. Čili „na ruku“ dostanu o 5 Kč míň a podnik o 5 Kč víc. Protože ale ten odvod se snížil, deficit se srovná zvýšením DPH, takže mne třeba živobytí bude stát – namátkou – o 5 Kč víc.
Takže na celé té změně vydělá stát 5 Kč, podnik 5 Kč a podnikatel – soukromý fond dalších 5 Kč. V závěru mne to tedy přijde na 15 + 23, tedy na 38 Kč proti stavu předtím, kdy mne to přišlo na 28 Kč.
To vše jsou jen namátkou vybrané příklady, jak je s lidmi manipulováno a jak bývají prosté zlodějny zakrývány vzletnými slovy. Prostě i politika je kšeft, jen mnohem výnosnější.
Ono kdyby se – zejména v politice – mluvilo tak, jak nám zobák narost, tak by se muselo mnohem víc lidí živit užitečnou prací a lehkoživkové by vymřeli po přeslici. Proto k tomu nedojde, nevymřou po meči! A to musíme udělat my!
Krize v Řecku
Vše o vyhrocené situaci v Řecku, kterému kvůli obřímu zadlužení hrozí státní bankrot, čtěte ZDE
Kauza Sazka
Vše o kauze krachu největší české loterijní společnosti a jejího šéfa Aleše Hušáka čtěte ZDE
